Procházky v říjnu

Aby bylo pondělí  a celý školní týden alespoň trochu podle mých představ, snažím se o víkendu uvolnit něčím, co mám tak ráda, a naplno si to užít. Jednou je to ruční tvoření, po druhé to je procházka z fotoaparátem. A ta ani minulou neděli nechyběla.

Strašně jsem si přála zachytit okraj naší vesnice v teplých podzimních barvách, které mám hned po čekankové modři nejradši. Hořčicová, bordo, cihlově červená, okrová, zlatá... Měla jsem obavy, že ani tentokrát nic neulovím, protože okolo bydliště nemám žádná zajímavá ničím výjimečná místa a ještě k tomu, když se příroda pomalu ale jistě chystá ke spánku. Ale byla jsem mile překvapena...

Prošla jsem okraj lesa, pole, louku, staveniště i zahrady. Každý květ - a že jich bylo nad má očekávání, jejž jsem potkala a vyfotila, mi dal důvod k úsměvu a má papírová taška se plnila všemožnými rostlinami, na které čeká volné místečko v mém herbáři. Paprsky podzimního slunce šimraly po tvářích, dávaly lesk a záři pavoučím sítím, kterými byla hustě spletena stébélka trávy a minuty do západu slunce rychle ubíhaly, takže jsem musela fotit opravdu rychle.

Inu podívejte se sami, jak ta nedělní procházka doopravdy vypadala.

šedivka šedá

pumpava rozpukavá

Kdo mi poradí s tímto květem?

můj oblíbený sléz lesní

hadinec obecný a pavouk, který se na mě naprosto upřeně koukal

mochna stříbrná

tahle drobná kvítka jsem v říjnu už opravdu nečekala...hvozdík kropenatý

hrachor bahenní

podzimní avšak krásná klasika - zlatobýl kanadský

zvonek rozkladitý

starček přímětník

bodlák obecný

A do sbírky přibyl další malý tvoreček.

Když jsem přišla na mokrou louku, výskyt pcháče různolistého byl jasný, ale i tak mě potěšil. Mám je ráda.

Sluníčko začalo zapadat a orobince úzkolisté byly v jeho svitu o to hezčí, huňatější

Hned po západu jsem už byla na cestě domů, protože za tmy nerada chodím po venku sama.

Stačila jsem zachytit už jen jednu z rokvetlých a to ze zahrádek lidí, avšak tak krásná a kouzelná jako ty rostlinky venku na louce či v lese není. Alespoň ne pro mě.

O příjemné zakončení procházky se mi postarala tahle velmi opatrná černá dáma. Nebo bude mít její barva a symbolika vliv na tento týden?

Dobrou noc všem!

Udělej si sám: Vintage skicák a pouzdro na mobil

Dobrý večer všem!

Na dnešek jsem se moc těšila, protože jediným pohodovým dnem, kdy se můžu naplno věnovat svým zálibám bez toho, abych myslela na cokoliv jiného, je sobota. Tentokrát jsem nešla fotit do přírody, ale tvořila jsem v teple doma. Mám strašně ráda všechny typy zápisníků, deníčků a skicáků, kam si můžu zapsat nebo nakreslit přesně to, co se mi líbilo či nelíbilo na mém dni a především, čím mě příroda inspirovala. Právě z té sbírám inspiraci ke svých ručním pracím. Kupované deníky jsou hezké, ale ty vlastně vytvořené mají kouzlo a příběh, proto jsem se rozhodla si pro sebe jeden vytvořit. Sama jsem si podle návodů vytvořila samotnou vazbu a skicák i pouzdro dozdobila. A o tom bude dnešní článek. Budu velmi potěšená, bude-li vám inspirací!

Na skicák budete potřebovat:
- klasické bílé papíry formátu A4 (počet dělitelný čtyřmi)
- barevnou čtvrtku formátu A4
- dlouhou bavlnku

- odzobnou lepicí krajku
- textilní gumu
- knoflík
- látku
- slabší karton z krabice od bot

Nářadí:
- nebozízek
- lepidlo Chemopren
- nůžky
- pravítko
- tužka

Vlastní výroba skicáku:
Protože by popis postupu i nafocení bylo složité, tak vám ukážu video, podle kterého jsem i já skicák vytvořila. Video je hezky zpracované, každý krok názorně ukázaný, takže není co poplést. Potřebovat budete věci z prvního odstavce.

Desky a zdobení skicáku

Z kartonu vystřihněte obdelník o 1 cm větší na všech stranách než je váš vytvořený skicák. Uprostřed vystřiženého kartonu nakreslete místo na hřbet skicáku podle jeho šířky. Podle pravítka zalomte, tím vzniknou desky skicáku, které jsou připravené k nalapení na desky skicáku. Potom si vystřihněte látku, kterou desky skicáku pokryjete. Její rozměry budou zase na všech stranách o 1 cm větší než jsou přilepené desky. Lepidlem vše nalepte a okraje elegantně vlepte dovnitř. První a poslední stránku skicáku přilepte na desky, aby to vypadalo jako opravdová kniha a látka pevně držela.
Pak už zbývá jen ozdobit krajkou a gumičkou s ozdobným knoflíkem. Vše lepte chemoprenem, drží výtečně.

A váš vlastní skicák je na světě. Milujte ho, vracejte se k němu, když jsme šťastní i otrávení, kreslete, malujte, pište, čárejte. Jen ať vás to potěší a zpětně si můžete prohlížet svá díla se vzpomínkami, jak že jste se to v ten den vůbec měli.

A jestli chete mít ke skicáku i obal na mobil se stejným vzorem, inspirujte se dále. Tentokrát je postup velmi jednoduchý.

Připravte si:

- slabší karton z krabice od bot

- tutéž látku

- tutéž krajku

Nejprve si narýsujte na karton síť podle rozměrů vašeho mobilu (na můj mobil rozměrů 12x6x0,8 cm jsem rýsovala obdélník velikosti 12,5x6,5x1 cm), vystřihněte a složte ji. Pokud nedrží sama od sebe pomocí jazýčků, můžete slepit. A potom nezbývá nic jiného než ji polepit látkou a vstup do pouzdra polepit lepicí krajkou.

 

Mějte pohodový zbytek večera a napište mi, vedete-li si podobný skicák taky a jak jeho kabátek vypadá.

Kouzlo dopisu

Pamatujete si, kdy jste naposledy vložili psaní do obálky, přilepily slinami navlhčenou známku a hledali nejbližší schránku, abyste mohli svého kamaráda potěšit tímto psaním?

Většina z nás nejspíš ne, i když to dříve bylo naprosto běžnou věcí. Není na tom nic divného, když žijeme ve světě elektroniky a internetu. Naše smska nebo diskuze přes facebook je rychlá, pohodlná a skoro nic nestojí. Navíc ji využívá každý, tak proč ne i my. Proto je tu už jen zlomek lidí, co služby naší pošty využívá. A já jsem, díky své kamarádce, se kterou jsem se seznámila přes starší blog, jednou z nich. A moc si to užívám.

I když jsme spolu v kontaktu i přes zmiňovaný facebook a telefon, vždy se shodneme na tom, že ručně psaný dopis je pro nás tou nejmilejší formou komunikace. Pamatuju si, když mi přišlo první psaní...vytahalovala jsem ho u naší schránky, byla strašně překvapená jeho zdobením, písmem, možná i obyčejnou známkou. Upřímně říkám, že jsem z toho měla hrozně pěkný pocit. V té době pro mě nevšední, výjimečný.

Dnes už přibližně vím, kdy mi má dopis přijít, takže se vždy ze školy vracím s nadějí, že mi psaní od mé milé kamarádky konečně bude ležet na stole a já si ho budu moci v klidu přečíst. Abych si mohla užít každý jeho řádek, uvařím si k dopisu čaj nebo kávu a přečtu si ho nejméně třikrát. Většinou záhy po přečtetí píšu odpověď, abych nezapomněla své okamžité myšlenky a otázky.

Většinou mi nepřijde jen samotné psaní, ale můžu se těšit i na nějakou kresbu, sušenou květinu nebo jinou přírodninu. Protože máme stejné zájmy, co se přírody a tvoření týče, i já na oplátku posílám podobné drobnůstky pro potěšení. Mimo to mi dopisování přináší i odpočinek především od školy a jsem ráda, že si najdu čas i na své vyjadřování, kterému bych jinak šanci například ve formě vlastního deníku nedala.

Naše společné zájmy, povaha a bohužel občas i starosti nás spojily natolik, že jsme se s kamarádkou rozhodly pro osobní setkání. A to byla docela výzva, protože nevíte, co čekat. Opravdu bude váš pen-friend povahou a jednáním takový, jak jste si ho představovali? A budete si rozumět i osobně, budete si mít co říct? Tolik otázek najednout, že!

V našem případě setkání dopadlo pozitivně a v dalších nám nebrání ani dálka, kterou musíme vlakem překonat. Mimo milé a ve všech směrech přínosné posílání dopisů jsem ráda, že jsem získala novou kamarádku se stejnými zájmy.

A pro vás, abych vás na klasické dopisování nalákala, jsem sepsala všechna pro, která na tom shledávám.

• chvíle s psaním v ruce a čajem jsou uvolňující, odpočinkové
• gramatika, interpunkce... obojí si přecijen trochu procvičíte a dáváte na ně pozor, jestli nechcete být před svým kamarádem za úplného tatara
• po měsících či letech můžete vyndat svou krabici plnou archivovaných dopisů a všechny si s nostalgiií přečíst a zasmát se tak záležitostem, které jste dříve řešili
• možnost se těšit na odpověď, naučit se na ni čekat
• mezi všemi výpisy z účtů, požadavky na zaplacení a nesmyslnými letáky s reklamou najdete tu krásnou obálku patřící jenom vám

A už nezbývá nic jiného než se zeptat vás, jaký máte k ručně psaným dopisům přístup, jestli je píšete a jak si je užíváte. Těším se na vaše názory!

Seznamte se

Právě jste se ocitli na blogu jedné skoro dospělé studentky chemické školy, která kromě chemických rovnic miluje přírodu a hledá v ní především klid a inspiraci pro její tvoření. Ráda sdílí své zážitky z cest i obyčejných procházek s fotoaparátem, a proto vznikl tento blog. Mimo to miluje i své dvě kočky a zajímá se o zdravou výživu a tělesné cvičení. Tak vás tu všechny srdečně vítám a doufám, že vás mé články inspirují a zpříjemní vám den.

Přeji příjemné čtení!

Martina

Kaktusový jehelníček

Sice doma nemám žádnou svou místnost s obrovským stolem, nářadím a všemi pomůckami, co správná ruční dílna má mít, ale to vůbec nevadí, protože se spokojím s obyčejným stolem a základními domácími potřebami. Vlastně je mi úplně jedno, kde tvořím, hlavní pro mě je fakt, že používám svoji fantazii, učím se kreativitě a především zručnosti. Ráda zaměstnám svoje ruce a mysl, maximálně se soustředím na danou věc a všechny starosti ze školy nebo osobního života nechám alespoň na chvilku plynout někde vedle. Z velké části tvořím hlavně pro svou rodinu a blízké přátele. Zkrátka miluji dělat radost ostatním.

Dneska bych se s vámi chtěla podělit o lehký návod, jak si vytvořit jehelníček. Když jsem přemýšlela nad jeho tvarem, vzpomněla jsem si, že jsem ve škole asi ve třetí třídě taky šila jehelníček právě ve tvaru kaktusu. A protože byl prý hezký, byl vystavený ve škole, a tak jsem si ho domů neodnesla. Volba tedy padla na kaktus.

Doba výroby:

cca 1,5 hod

Co budete potřebovat:

- dvě zelené flísové látky (15x9 cm)

- 6 tenkých cca 4 cm dlouhých proužků z růžového flísu na kytičky

- 1 staré silonky na vycpání

- zelenou bavlnku

- kus aranžovací hmoty

- dvě silnější párátka

- tužku

- nůžky

- čtvrtku

- jehly a špendlíky

- květináček

- drobné kamínky

Postup:

Na čtvrtku nakreslete libovolný tvar kaktusu (inspirovat se můžete zde), vystřihnete a použijete jako šablonu, kterou obkreslíte na dvě látky položené na sobě a vystřihnete.

Poté přišijte dvě látky k sobě pomocí bavlnky - šijte přes okraj jako to vidíte na fotce. Na konci šití si nechte kousek látky volný. Tudy svůj kaktus vycpěte starými silonkami - pomozte si tužkou, aby byl kaktus pořádně napěchovaný a baculatý.

Do spodku kaktusu dejte kousek aranžovací hmoty a zapíchtěte do ní dvě párátka, aby dostatečně koukala ven. Květináč také vycpěte aranžovací hmotou a zapíchněte do ní připravený kaktus s párátky. Pak už jen zasypejte kamínky a můžete zdobit.

Hezký kaktus by měl kvést, přidělejte mu kvítky - tenké proužky růžového flísu smotejte a přišplendlete ke kaktusu tak, aby koukala jen hlavička špendlíku. Zbytek špendlíků a jehly napíchejte do kaktusu podle gusta, abyste vytvořily kaktusové ostny.

Já jsem s výsledkem spokojená. Teď už mě zajímá jen to, jak vypadá váš jehelníček a jestli se vám dnešní návod líbil.

Mé nejmilejší byliny

Již před půl rokem jsem doslova propadla kouzlu divoce rostoucích bylin a teď už vím, že je nikdy nepřestanu obdivovat. Ač máme okrasnou zahradu s tolika krásnými, barevnými, plnými a velkými květy, nejsou mi tak milé, jako právě ty, co se krčí někde v trávě na louce či v lese a žijí jen z toho, co jim sama příroda dovolí. Žádné přípravky pro krásný květ či plod, prostě jen voda, slunce a půda se postará o to, že ve volné přírodě za celý rok vykvete tolik krásných rostlin, které mě vždycky překvapí svým tvarem, barvou či rozložením květů. Toho si já cením. A chtěla bych inspirovat i lidi kolem. Ať vnímají více to, co jim přijde samozřejmé a běžné.

Baví mě sledovat každý pestík a aspoň na pár minut květinu obletovat s foťákem jako tu nejvznešenější princeznu, protože se na ni zkrátka nemohu vynadívat a z každé strany je přece tak půvabná. I když se vyskytuje velmi hodně, zřídka ji utrhnu, protože ve váze už zdaleka nemá to, co mě vždy tak upoutá.

A tak jsem se dneska rozhodla, že vám ukážu aspoň malý okruh těch květů, do kterých jsem se zamilovala nejvíce a vždy když je vidím, usměju se. Ač se to někomu zdá divné nebo až hloupé, nestydím se za to. Naopak, potěším se a někdy si v paměti z louky odnesu i inspiraci k mému ručnímu tvoření.

Čekanka obecná - má neoblíbenější vůbec a to hlavně kvůli své barvě. Kde příroda vytvořila takhle krásnou modrou? Podle mě žádnou takovou modrou v přírodě nenajdete - není modrá jako nebe, není modrá jako pomněnka. Pro mě to je zkrátka čekanková modř.

Podběl lékařský - byl první vyfocenou rostlinou do mého fotoherbáře, takže asi proto si ho tak vážím. Zatímco tráva je ještě všude suchá a vzpamatovává se ze sněhové peřiny, podběl se svým zářivě žlutým úborem už kvete a je vidět na metry daleko.

Rdesno hadí kořen - tuhle rostlinu mám ráda už od dětství a vždycky jsem je trhala babičce do váziček na oknech, aby byla naše chalupa pěkně vyzdobená. Líbí se mi rdesno prohlížet zblízka, z každého trubkovitého květu jako by koukaly tři nožičky, že?

Hadinec obecný - opět jsme u modré barvy, tentokrát u tmavší. Ač je hadinec tak obvyklou rostlinou každého rumiště, obyčejná mi rozhodně nepřijde. V prvním květu je statná, vysoká a září na všechny strany, v druhém je rostlina nízká a květy nemá tak husté. Mé oko uputávají hlavně dlouhé růžové tyčinky a obloučky, které se z květů na jedné větvičce vytváří.

Kozí brada pochybná - podle mě královna versus poddaná s kozí bradou luční. Líbí se mi především černé tyčinky a zákrovní lístkypřesahující přes ty okvětní. Zajímavostí je, že se květ uzavírá již brzy odpoledne a já, vždy když jsem chtěla jít fotit, jsem kozí bradu nenašla, protože byla dávno zavitá.

Jestřábník oranžový - opět vyfoceno v Krkonoších. Oranžovou barvu moc nemusím, ale jestřábník jsem si oblíbila právě kvůli oranžové barvě, která je u rostlin docela raritou. Když mi přibyl do herbáře, byla jsem šťastná, protože jsem ho nikde jinde kromě Krkonoš neviděla.

Pcháč různolistý - jeden z tolika podobných pcháčů, lopuchů a bodláků. Mám ho ráda hlavně kvůli jeho velkým květům a barvě, navíc svou výškou na louce opravdu vévodí. S babičkou si je vozíme z cest a sušíme na památku.

A jaký máte vztah k divoce roztoucím rostlinám vy? Dokážete je nahlas pochválit, jak jim to sluší? A taky vám to přináší takovou radost? Těším se na vaše názory.