La Alhambra

Konečně nadešel čas na to, abych s vámi, špetkou mých drahých čtenářů, co mám, sdílela tento úžasný zážitek, na který rozhodně nikdy nezapomenu a v živé paměti ho budu mít ještě opravdu hodně dlouho.

Alhambru, vážený skvost Andalusie, ten nejvelkolepější monument španělské Granady, jsem měla možnost navštívit tento rok v rámci odborné stáže do Španělska, kde jsem pobyla celých čtrnáct dní. Poznala jsem toho spoustu, avšak vzpomínka na Alhambru je pro mě tím nejvzácnějším, co jsem si mohla s sebou odvést.

v pozadí pohoří Sierra Nevada

Zprvu bych vám ráda trochu odtajnila historii Alhambry, abyste pochopili zdejší architekturu. Alhambra znamená v arabštině něco jako Rudý hrad. Byli to totiž právě Maurové, kdo začal již ve 13. století stavět Alhambru jakožto své sídlo. V té době byla Alhambra zevnitř zdobená arabeskami a zlatem, oplývala tedy velkou okázalostí. Když v roce 1492 křesťané konečně převzali vládu nad Granadou, maurskou architekturu, především vnitřní zdobení, naprosto zničili a začali Alhambru přestavovat v lehčím a jednodušším duchu. Karel V., následně Filip V. Pobývali zde i známí Ferdinand Aragonský a Isabela kastilská, která právě zde dala Kryštofu Kolumbovi svolení, aby vyplul se svými loděmi na cestu do Nového světa. V dnešní době patří na seznam světového dědictví
UNESCO.

Architekturu této stavby a i Alhambru jako takovou tedy velmi poznamenal boj Maurů a křesťanů o Granadu. Ale právě toto činí Alhambru zajímavou, nevšední a tolik vzácnou. Chvílemi jsem byla opravdu unesená, zejména v síních a nádvořích maurského vlivu, kde každý sloup a strop je hustě zdobený. Křesťanské stavby mě zkrátka zdaleka tak nezaujaly jako ty maurské.

pohled na Granadu - starou část Albayzin z vršku Alhambry

Alhambrou jakožto komplexem staveb protékají drobné potůčky, které zavlažují a osvěžují nádvoří. Komplex krášlí i naprosto úžasná čistá upravená letní sídla se zahradami - Generalife. Zejména tady jsem byla opravdu nadšená. Svítilo sluníčko, byla modrá obloha, záhony byly plné macešek. S foťákem jsem procházela pod naprosto přesně střiženými oblouky živých plotů z cypřišů, s každým dalších schodem teras byl pohled na Alhambru a celou Granada víc a víc dech beroucí. Jediné, co mi v tyto momenty scházelo byly růže, které bohužel v únoru ani ve Španělsku nekvetou, a více času, třeba jen na to si sednout na lavičku a rozhlížet se.

Tímto pohledem bych své povídání o tomhle úžasném zážitku zakončila. Doufám, že jste z fotek aspoň trochu přišli na to, jak velkolepé toto místo je. Opravdu stojí za návštěvu. Já jsem přesvědčená o tom, že se sem ještě jednou podívám a užiji si to o to víc!