neděle 18. ledna 2015

Vzpomínky na zahradu jako z pohádky

Zima je pro mě docela nešťastným obdobím, sníh prostě není nic pro mě. A když je venku okolo nuly a hustá těžká mlha brání sluníčku aspoň na chvíli zasvítit a ohřát tak všechno živé i neživé, tak je to ještě horší. A proto mám pro tyhle chvilky svůj malý archív, z něhož jsem právě pro dnešní smutný den vybrala pár fotografií. Budu moc ráda, když i vám na chvíli zpříjemním svými fotkami všechny podobné dny.

Vybrala jsem pár fotografií takové divoké zahrady, na kterou jsme spolu s babičkou a mamkou narazily při jedné procházce krajinou podhůří Orlických hor na konci května 2014. Zahrada patří malé chalupě a jak je z ukázky vidět, majitelé moc často svou zahrádku nekrášlí. Ale ještě že tak, protože posekat takový ráj by byl snad až hřích. 


Když jsme jí procházely, byly jsme v naprostém údivu a nemohly se vynadívat. Opravdu nám připadalo, jako kdyby někdo tuhle zahradu vystřihl z pohádky, kde se o ní starala jemná víla. Našlapovaly jsme lehce a tiše, abychom ničím nenarušily ten všudypřítomný klid a ticho.
Dál snad už není co třeba psát, podívejte se sami.


Lupinus, česky vlčí bob, ve všemožných barvách



Tentokrát i obyčejné kopretiny se zdály být vznešenými.


O vrchol krásy se postaraly orlíčky.






Jsem zvědavá, jak zahrada bude vypadat v roce letošním.
Jsem si jistá, že si ji vyfotím už o mnoho lépe a kvalitněji, protože jsem si právě objednala nového fotícího miláčka!
Za necelé dva měsíce můžete očekávat články z mého výletu do španělské Granady!
Martina.