pátek 13. února 2015

Dopisy za světla svíčky..


Nepotřebuji nic víc, abych měla milý a pohodový večer. 
Když se pátek, poslední den školy, chýlí ke konci, zasedám ke svému psacímu stolu, abych mohla svými řádky potěšit mé milé, pro které je dopis adresovaný. Zapálím si svíčku, na pracovní stůl si rozložím pár maličkostí, které jsem si koupila jen tak pro radost nebo je dostala dárkem od mých zlatých přátel, aby mi připomínaly jejich přívětivé tváře. Většinou nepíšu úplně tak sama, protože mám obvykle na klíně svou věrnou kočičí pomocnici. Ta svým jemným předením podtrhuje celou atmosféru a když mám opravdu dobrou náladu, ruka píše skoro sama.



Je zajímavé  pozorovat, co s vámi vaše řádky dělají, protože ne vždy píšete o idylických záležitostech, jež na tváři kouzlí pouze smích. Někdy se opravdu usmívám, mám velice dobrý pocit, jindy zase musím dělat dost pro to, aby moje myšlenky byly na papíře dobře uceleny a špatný den nebo nepříliš pozitivní dopis od druhých stran na ně neměly tak moc negativní vliv. Avšak někdy člověk opravdu podlehne emocím a pomoci si nemůže. A právě v tomto vidím jedno z kouzel psaných dopisů.
Není to totiž pouhá odpověď na informaci, je to i zkouška vás samotných, jak citliví jste.


Obvykle k psaní přidávám i nějakou malou přílohu v podobě obrázků, sušených květin nebo listů, peříček a jiných ozdob, někdy posílám i větší dárečky, na které je samozřejmě potřeba více dní, než je vyrobím. Většinou mám z výsledku, když zalepuji ozdobenou obálku, dobrý pocit a představuji si, jak bude druhá strana reagovat. 


No a ráno za jemného poklusu na zastávku je tedy čas hodit vymazlenou obálku do schránky a čekat na odezvu. To mě nutí si vzpomenout na básničku o poštovních schránkách, ve které se píše: "...až na ně psaní doletí, narostou na nich plody sladké nebo trpké." Moc bych si přála, aby těm trpkým již byl nadobro konec, protože z takového odeslaného dopisu pak zpětně prostě radost nemáte, i kdyby byl sebekrásnější.


Dopisy za světla svíčky mi jsou milé, ale jsem si jistá, že s prvním psaním v jarní přírodě to bude ještě lepší.
Tímto článkem moc zdravím všechny ty, jimž už mé psaní udělalo radost, zahřálo o srdíčka a přesvědčilo je o tom, že mi na nich záleží.


7 komentářů:

  1. Krásný, úplně slyším mluvit čistou duši :)

    OdpovědětVymazat
  2. Za to, jak krásně uvažuješ a píšeš, Martinko, by sis zasloužila jen samé příjemné dny bez smutných myšlenek. Jsi romantická citlivá duše, máš dobrý pocit, když můžeš udělat někomu radost. Doufám, že tuto vlastnost tvoje okolí ocení. V dnešním světě jsi výjimečný člověk, podobných lidí moc neznám.
    Přála bych ti, aby se ti dařilo i nadále rozdávat radost a dobrou náladu a hlavně abys i ty byla v naprosté pohodě! ♥
    Moc se mi líbí tvoje zátiší. :)
    Zdravím tě a přeji radostné dny. ♥ Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Hani, opět jsi mě tak potěšila ;-) Jsem ráda, že jsi se tady zastavila!
      Můžu s jistotou říci, že se mi tohle všechno v dobrém a milém zatím od okolí vrací. Přináší to radost a světlo do mých dní, takže je mi opravdu dobře a vše se hned daří mnohem lépe.
      I já tě moc a moc zdravím, ráda tě tu zase uvidím ♡

      Vymazat
  3. Nádherné, Martino..:). Jsi velmi šikovná, milá, citlivá a tvoje vyprávění se mi krásně čte.:). A moc se mi líbi i tvůj prstýnek - ten zelený kámen je krásný..:).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě opravdu velmi těší, článek tedy splnil svůj účel přesně tak, jak jsem chtěla aby působil :-)
      Budu se snažit pokračovat tak i nadále. Ten prstýnek naprosto miluju, jen škoda, že ta bižuterie tak rychle odchází.

      Vymazat
  4. Krásné vyprávění a ještě fotky!!:-D Opravdu obdivuji s jakou pozitivní energií,radostí a nadšením píšete a fotíte tento blog!:-)
    Přála bych si aby bylo víc takovích lidí , kteří by jako vy tak rádi chodili do přírody a dělali tak nádherné fotky!!:-))
    Tento blog mě nadchl, nabyl pozitivní energií a přesvědčil mě že bych i já sama měla opět více chodit do přírody.:-)

    OdpovědětVymazat