Moje jaro I.

Jaro je mi naprosto nejmilejším obdobím v roce a už jako dítě jsem se na něho vždy těšila ze všech ročních období nejvíce. Tento rok jsem se těšila o to víc, protože jsem se nemohla dočkat, až po té nešťastně dlouhé zimě vyrazím ven jen tak v lehkém svetříku a budu moci přes hledáček foťáku vyfotit všechno jarní tak, jak to vidím já. Při takových procházkách se prostě nemůžu přestat usmívat, svěží vzduch, modrá obloha s bílými mraky, všude tolik svěží zeleně a hlavně hřející sluníčko a ty úžasné jarní květy, jichž jsem se nemohla dočkat, to vše mi tak moc dokáže zpříjemnit den, že je těžké se vůbec vrátit domů. 

Článek jsem pojmenovala takhle proto, že bych vám ráda ukázala to, jak vnímám jaro já, jak ho prožívám a co mi přináší. Doufám, že se mi to skrze mé fotografie podaří a předám vám aspoň špetku té energie, kterou mi tohle kouzelné období přináší.

Protože jsem nasbírala už dost obrázků z různých míst, roztřídila bych fotografie tak, aby se k sobě místem pořízení hodily co nejvíce. Dnes bych se tedy ráda věnovala lesům, lesnímu potoku a jejich rostlinám.

První obrázky jsou z podhůří Orlických hor, kam jezdím za babičkou a dědou. Počasí mé procházce zase tak moc nepřálo, byla totiž docela zima, ale při přeskakování potoka a neustálé klekání a vstávání do koberců sasanek hajních mě zahřálo.

blatouch bahenní

prvosenka vyšší 

Sasanek bylo všude spoustu, jen mě mrzí, že na mě bledule se svými květy nepočkaly.

Narazila jsem na můj oblíbený plicník lékařský. Udělal mi radost, protože jsem ho zatím fotila pouze v zahradě a to pro mě nemá zdaleka takový význam jako právě v lese. Narazila jsem také na podbílek šupinatý, který jsem viděla poprvé v životě. Zaujala mě jeho mohutnost a popravdě se mi rostlina moc nelíbí. Možná proto, že je to parazitický druh?

Sasanku jsem se snažila trochu přikrášlit v editoru a myslím, že se to docela povedlo.

Orsej jarní je sice obyčejný a velice častý, ale mám ho ráda především pro jeho sympatický vzhled připomínající slunce, cítím z něho totiž jistou radost. Neumím si bez něho jaro představit.

Na tuhle spoustu dymnivek dutých jsem narazila v parku kousek od břehu Labe v Pardubicích - byla jsem opravdu mile potěšena.

A to byl poslední obrázek z prvního dílu. Příště bych vám ráda ukázala fotky z okrajů světlých lesů a polí, kde jsem taktéž strávila jedno příjemné odpoledne.

Křížem krážem herbářem: Lamiaceae

Moc vás zdravím u dalšího článku!

První pololetí ve škole skončilo docela úspěšně, máme tu nový měsíc a to znamená, že jsme zase o kousek blíž jaru, na které se tak těším! A protože bych sobě i vám, kteří sem rádi chodíte, ráda zpříjemnila nedělní večer, píšu tento článek.
Nadešel čas pokračovat v rubrice o rostlinných čeledích, která skýtá prozatím jen jeden díl. Minule jsem se věnovala své oblíbené čeledi Fabaceae, dnes jsem se rozhodla pro Lamiaceae, česky tedy hluchavkovité. Kdybych měla tuto čeleď stručně charakterizovat, napadají mě přívlastky jako voňavá, léčivá a skromná...

Když se řekne hluchavka, přestavím si naprosto skromnou, ničím velkolepou rostlinku, která dokáže vyrůst skoro všude a pro mnohé je tedy naprosto běžnou nezajímavou rostlinou. Ale už ne všichni vědí, že některé druhy hluchavek jsou lékem snad na všechny neduhy od střevních potíží až po potíže s dýchacími cestami. Mimo to naprosto báječně sladce voní, čímž láká nejenom včely a čmeláky, ale také především nás, protože vonné silice jsou základem velkého počtu léků, parfémů a osvěžovačů.

A jak tomu bylo i minule, ukážu vám z mého herbáře zase jen vybrané druhy, které mám nejradši.

zběhovec plazivý

pitulník postříbřený

černohlávek obecný

hluchavka nachová

čistec bahenní

hluchavka bílá

aneb v jednoduchosti je krása

konopice pýřitá

čistec lesní

popenec břečťanolistý

mateřídouška obecná

Přeji vám krásný nedělní večer a nový týden mějte plný úspěchů a radosti.

-tumblr-instagram-

V zahradě - část první

Ačkoli se už těším na Vánoce a s nimi spojený odpočinek, stále myslím na krásné letní teplé syté barevné dny strávené v přírodě nebo v naší zahradě. A protože se těmito vzpomínkami nechávám s přibývající zimou unášet víc a víc, rozhodla jsem se, že vám ukážu pár snímků právě z naší zahrady za letních dnů. Tyto dny mám spojené mimo jiné i s prázdninami, kdy si ráno můžu bosa a se snídaní vyjít ven na zahradu a jen tak se svými kočkami nasávat energii ze sluníčka, která už i po ránu bývá v letních měsících velice intenzivní.

A jelikož se maminka zabývá zahradní architekturou, tak si troufám říct, že naše ač malá zahrada je povedená a chvilky v ní jsou úžasné. Zejména když rozkvetou růže, hortenzie, lilie a denivky, tak mám co obdivovat. Sice, jak už dobře víte, mám radši ty divoce rostoucí květiny, ale ani krásou těchto okrasných nepohrdnu, navíc když jsou dílem maminky. Můj fotoaparát je má podobně rád jako ty divoce rostoucí a to hlavně po letních bouřkách, kdy se po dešti opět ukáže sluníčko a kapky deště na květech a listech se dokonale třpytí.

Tak pokud rádi vzpomínáte na své letní zahradní chvilky, podívejte se se mnou do naší zahrady a řekněte mi, jak se vám líbí a jaký vztah k zahradě máte vy.

Křížem krážem herbářem: Fabaceae

Od posledního článku uplynulo už pár týdnů, ale nic to nemění na tom, že blog chci dále rozvíjet a stále se s vámi dělit o mé zážitky a výtvory. Za tu dobu, co jsem tu nebyla, jsem zase pár věciček vytvořila a protože už máme na krku zimu, což znamená žádné rostlinky v dohledu, určitě vám je postupně třeba i s návody budu ukazovat. Tak doufám, že se vám budou líbit stejně jako ty předešlé.

Dnes to ale bude o něčem jiném. Listopad je skoro u konce, stromy shodily všechno listí a pro mě tedy začíná dlouhá temná zima bez zeleně, modře, žlutě, růže a všech jiných barev těch mých milých rostlinek. Proto jsem se rozhodla, že po čas zimy tu pravidelně bude rubrika, ve které vám vždy představím jednu rostlinnou čeleď a ukážu své doposud vyfocené květy právě z této čeledi. Doufám, že všechny milovníky, kterým právě divoce rostoucí květiny chybí, mé články potěší!

Pro dnešek jsem si vybrala, jak už nadpis říká čeleď Fabaceae, česky bobovité, někdy také vikvovité, luštinaté nebo motýlokvěté. Stejně jako mně se určitě každému jako první vybaví jetel nebo hrách. Ač se může zdát, že tyhle rostliny nejsou ničím zajímavé, co se tvaru květů a barvy týče, já jsem názoru opačného. Na bobovitých mám ráda především jejich svěží vůni a nespočet drobných kvítků. Mimo to mají velké zemědělské využití, protože zaoráním do polí obohatí půdu o dusík, a používají se jako pícnina pro vysoký obsah bílkovin. I takto obyčejná rostlina obsahuje hodně důležitých léčivých látek, např. působí při zánětech průdušek, na ekzémy a hnisající rány.

jetel luční

jetel plazivý

lnice květel
Květ lnice je naprosto nepřístupný. Proto, když ho hmyz chce opylovat, sedne si na polštářek spodního pysku květu, váhou svého hmyzího tělíčka květ otevře a potřebuje opravdu dlouhý sosák, aby se dostal až k medovým žlázkám. Budete-li mít na své procházce někdy čas a spatříte lnici, zkuste vytrvat a třeba tuhle hmyzí vychytávku sami uvidíte :)

hrachor bahenní

čičorka pestrá

štírovník růžkatý

vikev ptačí

úročník bolhoj

tolice vojtěška (Alfalfa)

komonice lékařská

komonice bílá

hrachor hlíznatý

Ač je tato čeleď velmi početná, ukázala jsem vám jen zlomek. Proto se těším na jaro a léto, až si budu moct tuto čeleď o další fotografie rozšířit.

Mějte hezký pohodový víkend!