Jak si nechat srdce hřát

Po dlouhém měsíci se vracím na místo, kde ráda sdílím své radosti, a obracím se na něj tehdy, když cítím opravdovou potřebu napsat pár řádků za cílem toho, abych buď zahnala špatné nebo podpořila dobré myšlenky, které dělají dny lepšími a barevnějšími.

Čas od vydání posledního článku tedy výrazně pokročil a s ním přišlo i několik naprosto báječných chvilek, jež spolehlivě pohladily bolavou duši, dodaly energii a odvahu do dalších dnů s vědomím, že i ty budou povedené. Čtrnáct dní ve španělské Granadě, pár setkání a objetí s přáteli, výměna několika upřímných úsměvů s milými lidmi, to vše je důvodem k úsměvu.

A když se konečně dočkáte vytouženého jara, vyrazíte do přírody, kde ucítíte vůni půdy a čerstvý jarní vzduch, zahlédnete první květy, necháte své tváře hřát jemnými slunečními paprsky, tak budete na správné cestě, jak si zmiňovaný úsměv udržet a působit díky němu jistěji, odhodlaněji... a to stojí za to, protože cokoli za den uděláte, vám půjde lépe, a i obtížnější situace budete brát s trochou nadhledu.

Moc bych si přála, aby mé fotografie, jež byly foceny s radostí z aktivity, se vám líbily a v ještě lepším případě aspoň trochu ukázaly, na koho či na co se máte obrátit, až vám nebude úplně nejlépe.

Já z nich mám obrovskou radost, konečně se příroda probouzí a já můžu vyjít s foťákem ven... Zima pro mě totiž byla opravdu dlouhým ničím nezajímavým obdobím a já to jaro už zkrátka potřebovala. 

Avšak dále se už podívejte sami.

jaterník podléška (trojlaločný) - Hepatica nobilis

sněženka podsněžník - Galanthus nivalis

 

violka vonná - Viola odorata

 

podběl lékařský - Tussilago farfara

hluchavka nachová - Lamium purpureum

babočka kopřivová mě doprovázela až do půli cesty

sedmikráska chudobka - Bellis perennis

Momenty z jarních prázdnin

Byly slunečné, sněhové, odpočinkové a především mi zpětně přináší potěšení z toho, jak pěkně se každoročně s babičkou máme a jak báječně si rozumíme. A to už člověk nemusí být vůbec dítětem, aby svůj čas rád strávil právě s někým takovým, tak zkušeným a moudrým a vyměnil si s ním několik pěkných úsměvů, milých slov a objetí.

Na našich procházkách zasněženým podhůřím jsem tedy konečně mohla trochu ozkoušet nový foťák a myslím si, že budeme parťáci. A pár prvních fotografií jsem vybrala pro dnešní článek. Tak doufám, že se vám alespoň trochu budou líbit.

olše lepkavá

přes sedmi měsíci jsem tutéž mateřídoušku fotila v plném rozkvětu

jedno odpoledne konečně patřilo kreslení toho, co mám tak ráda

doufám tedy, že zanedlouho tu už opravdu budou první petrklíče...

Dopisy za světla svíčky..

Nepotřebuji nic víc, abych měla milý a pohodový večer. 

Když se pátek, poslední den školy, chýlí ke konci, zasedám ke svému psacímu stolu, abych mohla svými řádky potěšit mé milé, pro které je dopis adresovaný. Zapálím si svíčku, na pracovní stůl si rozložím pár maličkostí, které jsem si koupila jen tak pro radost nebo je dostala dárkem od mých zlatých přátel, aby mi připomínaly jejich přívětivé tváře. Většinou nepíšu úplně tak sama, protože mám obvykle na klíně svou věrnou kočičí pomocnici. Ta svým jemným předením podtrhuje celou atmosféru a když mám opravdu dobrou náladu, ruka píše skoro sama.

Je zajímavé  pozorovat, co s vámi vaše řádky dělají, protože ne vždy píšete o idylických záležitostech, jež na tváři kouzlí pouze smích. Někdy se opravdu usmívám, mám velice dobrý pocit, jindy zase musím dělat dost pro to, aby moje myšlenky byly na papíře dobře uceleny a špatný den nebo nepříliš pozitivní dopis od druhých stran na ně neměly tak moc negativní vliv. Avšak někdy člověk opravdu podlehne emocím a pomoci si nemůže. A právě v tomto vidím jedno z kouzel psaných dopisů.

Není to totiž pouhá odpověď na informaci, je to i zkouška vás samotných, jak citliví jste.

Obvykle k psaní přidávám i nějakou malou přílohu v podobě obrázků, sušených květin nebo listů, peříček a jiných ozdob, někdy posílám i větší dárečky, na které je samozřejmě potřeba více dní, než je vyrobím. Většinou mám z výsledku, když zalepuji ozdobenou obálku, dobrý pocit a představuji si, jak bude druhá strana reagovat. 

No a ráno za jemného poklusu na zastávku je tedy čas hodit vymazlenou obálku do schránky a čekat na odezvu. To mě nutí si vzpomenout na básničku o poštovních schránkách, ve které se píše: "...až na ně psaní doletí, narostou na nich plody sladké nebo trpké." Moc bych si přála, aby těm trpkým již byl nadobro konec, protože z takového odeslaného dopisu pak zpětně prostě radost nemáte, i kdyby byl sebekrásnější.

Dopisy za světla svíčky mi jsou milé, ale jsem si jistá, že s prvním psaním v jarní přírodě to bude ještě lepší.

Tímto článkem moc zdravím všechny ty, jimž už mé psaní udělalo radost, zahřálo o srdíčka a přesvědčilo je o tom, že mi na nich záleží.

Křížem krážem herbářem: Lamiaceae

Moc vás zdravím u dalšího článku!

První pololetí ve škole skončilo docela úspěšně, máme tu nový měsíc a to znamená, že jsme zase o kousek blíž jaru, na které se tak těším! A protože bych sobě i vám, kteří sem rádi chodíte, ráda zpříjemnila nedělní večer, píšu tento článek.
Nadešel čas pokračovat v rubrice o rostlinných čeledích, která skýtá prozatím jen jeden díl. Minule jsem se věnovala své oblíbené čeledi Fabaceae, dnes jsem se rozhodla pro Lamiaceae, česky tedy hluchavkovité. Kdybych měla tuto čeleď stručně charakterizovat, napadají mě přívlastky jako voňavá, léčivá a skromná...

Když se řekne hluchavka, přestavím si naprosto skromnou, ničím velkolepou rostlinku, která dokáže vyrůst skoro všude a pro mnohé je tedy naprosto běžnou nezajímavou rostlinou. Ale už ne všichni vědí, že některé druhy hluchavek jsou lékem snad na všechny neduhy od střevních potíží až po potíže s dýchacími cestami. Mimo to naprosto báječně sladce voní, čímž láká nejenom včely a čmeláky, ale také především nás, protože vonné silice jsou základem velkého počtu léků, parfémů a osvěžovačů.

A jak tomu bylo i minule, ukážu vám z mého herbáře zase jen vybrané druhy, které mám nejradši.

zběhovec plazivý

pitulník postříbřený

černohlávek obecný

hluchavka nachová

čistec bahenní

hluchavka bílá

aneb v jednoduchosti je krása

konopice pýřitá

čistec lesní

popenec břečťanolistý

mateřídouška obecná

Přeji vám krásný nedělní večer a nový týden mějte plný úspěchů a radosti.

-tumblr-instagram-

Vzpomínky na zahradu jako z pohádky

Zima je pro mě docela nešťastným obdobím, sníh prostě není nic pro mě. A když je venku okolo nuly a hustá těžká mlha brání sluníčku aspoň na chvíli zasvítit a ohřát tak všechno živé i neživé, tak je to ještě horší. A proto mám pro tyhle chvilky svůj malý archív, z něhož jsem právě pro dnešní smutný den vybrala pár fotografií. Budu moc ráda, když i vám na chvíli zpříjemním svými fotkami všechny podobné dny.

Vybrala jsem pár fotografií takové divoké zahrady, na kterou jsme spolu s babičkou a mamkou narazily při jedné procházce krajinou podhůří Orlických hor na konci května 2014. Zahrada patří malé chalupě a jak je z ukázky vidět, majitelé moc často svou zahrádku nekrášlí. Ale ještě že tak, protože posekat takový ráj by byl snad až hřích. 

Když jsme jí procházely, byly jsme v naprostém údivu a nemohly se vynadívat. Opravdu nám připadalo, jako kdyby někdo tuhle zahradu vystřihl z pohádky, kde se o ní starala jemná víla. Našlapovaly jsme lehce a tiše, abychom ničím nenarušily ten všudypřítomný klid a ticho.
Dál snad už není co třeba psát, podívejte se sami.

Lupinus, česky vlčí bob, ve všemožných barvách

Tentokrát i obyčejné kopretiny se zdály být vznešenými.

O vrchol krásy se postaraly orlíčky.

Jsem zvědavá, jak zahrada bude vypadat v roce letošním.

Jsem si jistá, že si ji vyfotím už o mnoho lépe a kvalitněji, protože jsem si právě objednala nového fotícího miláčka!

Za necelé dva měsíce můžete očekávat články z mého výletu do španělské Granady!

Martina.