úterý 7. října 2014

Kouzlo dopisu


Pamatujete si, kdy jste naposledy vložili psaní do obálky, přilepily slinami navlhčenou známku a hledali nejbližší schránku, abyste mohli svého kamaráda potěšit tímto psaním?

Většina z nás nejspíš ne, i když to dříve bylo naprosto běžnou věcí. Není na tom nic divného, když žijeme ve světě elektroniky a internetu. Naše smska nebo diskuze přes facebook je rychlá, pohodlná a skoro nic nestojí. Navíc ji využívá každý, tak proč ne i my. Proto je tu už jen zlomek lidí, co služby naší pošty využívá. A já jsem, díky své kamarádce, se kterou jsem se seznámila přes starší blog, jednou z nich. A moc si to užívám.


I když jsme spolu v kontaktu i přes zmiňovaný facebook a telefon, vždy se shodneme na tom, že ručně psaný dopis je pro nás tou nejmilejší formou komunikace. Pamatuju si, když mi přišlo první psaní...vytahalovala jsem ho u naší schránky, byla strašně překvapená jeho zdobením, písmem, možná i obyčejnou známkou. Upřímně říkám, že jsem z toho měla hrozně pěkný pocit. V té době pro mě nevšední, výjimečný.
Dnes už přibližně vím, kdy mi má dopis přijít, takže se vždy ze školy vracím s nadějí, že mi psaní od mé milé kamarádky konečně bude ležet na stole a já si ho budu moci v klidu přečíst. Abych si mohla užít každý jeho řádek, uvařím si k dopisu čaj nebo kávu a přečtu si ho nejméně třikrát. Většinou záhy po přečtetí píšu odpověď, abych nezapomněla své okamžité myšlenky a otázky.


Většinou mi nepřijde jen samotné psaní, ale můžu se těšit i na nějakou kresbu, sušenou květinu nebo jinou přírodninu. Protože máme stejné zájmy, co se přírody a tvoření týče, i já na oplátku posílám podobné drobnůstky pro potěšení. Mimo to mi dopisování přináší i odpočinek především od školy a jsem ráda, že si najdu čas i na své vyjadřování, kterému bych jinak šanci například ve formě vlastního deníku nedala.


Naše společné zájmy, povaha a bohužel občas i starosti nás spojily natolik, že jsme se s kamarádkou rozhodly pro osobní setkání. A to byla docela výzva, protože nevíte, co čekat. Opravdu bude váš pen-friend povahou a jednáním takový, jak jste si ho představovali? A budete si rozumět i osobně, budete si mít co říct? Tolik otázek najednout, že!
V našem případě setkání dopadlo pozitivně a v dalších nám nebrání ani dálka, kterou musíme vlakem překonat. Mimo milé a ve všech směrech přínosné posílání dopisů jsem ráda, že jsem získala novou kamarádku se stejnými zájmy.


A pro vás, abych vás na klasické dopisování nalákala, jsem sepsala všechna pro, která na tom shledávám.
  • chvíle s psaním v ruce a čajem jsou uvolňující, odpočinkové
  • gramatika, interpunkce... obojí si přecijen trochu procvičíte a dáváte na ně pozor, jestli nechcete být před svým kamarádem za úplného tatara
  • po měsících či letech můžete vyndat svou krabici plnou archivovaných dopisů a všechny si s nostalgiií přečíst a zasmát se tak záležitostem, které jste dříve řešili
  • možnost se těšit na odpověď, naučit se na ni čekat
  • mezi všemi výpisy z účtů, požadavky na zaplacení a nesmyslnými letáky s reklamou najdete tu krásnou obálku patřící jenom vám

A už nezbývá nic jiného než se zeptat vás, jaký máte k ručně psaným dopisům přístup, jestli je píšete a jak si je užíváte. Těším se na vaše názory!


11 komentářů:

  1. Marti, to je tak hezky napsané! Jsem strašně rada, ze te mám a ze ti dopisem mohu zlepšit odpoledne :) nafotila jsi to moc hezky, aspoň vidím, ze jsi tak pečlivá jako já a každy dopis si schováváš :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju Ti!
      Nevyhodila bych ani jeden, to není pěkné. A jsem ráda, že se ti fotky líbí.

      Vymazat
  2. Moc pěkný článek, krásně napsáno i nafoceno...:) Jojo...klasický dopis jsem nepsala už hodně dlouho. A musím říct, že to nikoho nemusí mrzet, protože to, čím disponuji, to už dávno není krasopis, ale spíše čmaropis. A nejspíš by to stejně nikdo nerozluštil..;). Psací písmo by mi asi dělalo problém, patrně bych dopis musela psát písmem hůlkovým..:). Ale na dobu klasických dopisů vzpomínám velmi ráda. Ono to dlouhé čekání na odpověď mělo i své kouzlo, člověk i v případě rozčilení neměl šanci jednat unáhleně, bo než to naškrabal, tak vychladnul...:-)) ;). Dneska je to jiné, prostě velmi rychlé a člověk pak rychleji píše, než myslí. Snad to není i můj případ v tuto chvíli ;).
    Měj se hezky, milá Martino a děkuji za příjemné počtění a pokoukání..:).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To rozhodně není tvůj případ, souhlasím s tebou ve všem :). Já taky škrábu, takže když píšu dopis, dávám si dost záležet a furt si říkám, nespěchej. Máš pravdu, výhodou je fakt, že se nad odpovědí více zamyslíme a nereagujeme v afektu.
      Není vůbec zač, jsem moc ráda, že se ti tu líbí! I ty se měj hezky.

      Vymazat
  3. Musím se přiznat, že na psaní dopisů jsem dost líná, i když v mládí jsem jich napsala a dostala spoustu. Tenkrát neexistovaly počítače a sociální sítě jak je známe dnes, takže nám nic jiného než dopisování nezbývalo. Snad jenom telefon. Dopisy mám taky schované, hlavně ty, co mi psal kdysi dávno syn do nemocnice.
    Neuvěřitelný psavec je matka mého přítele, ta se v psaní dopisů a pohledů úplně vyžívá. Na vánoce a velikonoce rozešle kolem čtyřiceti lístků a dopisy píše hodně často, protože má spoustu známých.
    Tvůj článek je opravdu moc pěkný a inspirující, mám chuť sednout a někomu napsat klasický papírový dopis, jenom se bojím, že už bych to snad ani nezvládla. ;-)
    Moc se mi líbí tvoje "dopisní" zátiší, to jsou velice zdařilé fotky. :-)
    Měj se krásně, Marti! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vážně je inspirující? No tak to mám obrovskou radost, že na tebe tak působí. Já jsem do doby, než jsem našla svou kamarádku, byla na ručně psané dopisy taky lenoch. Takže jí za to stále děkuju.
      A tobě za pochvalu taktéž, Hani!

      Vymazat
    2. U tebe je inspirující všechno, Marti, protože všechno děláš s radostí a je to znát. :-)

      Vymazat
    3. Jsem tak ráda, že to na vás takhe působí! :)

      Vymazat
  4. Jééé, já píši dopisy ručně pořád. Myslím tím, ty osobní. Strojově mně to připadá moc neosobní. Tak si můžu vybrat krásný dopisní papír, na obálky nalepit různé ozdoby. Tak to dělám stále. A asi je to tím, že korespondenčně si vyměňuji kapesníky kalendáříky. Sice to leze do peněz, ale už to tak dělám více než dvacet let. a pošťačka má práci. Minimálně jednou týdně mně nese tlustou obálku s kalendáříky. Nejen z ČR, ale i ze Slovenska, Německa, Ruska....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A to je parádní, to se mi moc líbí! Sledávám na tom ta stejná plus. Je to hezké se těšit na nový kalendářík, že :-). Nad zahraničním dopisováním jsem také přemýšlela, tak snad někdy se k němu taky dostanu.

      Vymazat
  5. Martinko, moc milý článek a postřehy ... Já píši sporadicky, o to raději dopisy dostávám... Pohodový týden přeji, |Maru

    OdpovědětVymazat